Proč rentgenové záření proniká do kostí?
1. Hustota kostí: Kost je hustší tkáň ve srovnání s měkkými tkáněmi v těle. Hustší tkáně mají tendenci absorbovat více rentgenového záření než méně husté tkáně. Kost však není pro rentgenové záření zcela neprůhledná.
2. Minerální obsah: Primární minerální složkou kosti je hydroxyapatit vápenatý, což je krystalická struktura. Atomy vápníku v této struktuře silně interagují s rentgenovým zářením prostřednictvím procesu zvaného fotoelektrická absorpce. Tato interakce má za následek absorpci fotonů rentgenového záření a uvolnění sekundárních elektronů, což umožňuje některým rentgenovým paprskům proniknout do kosti.
3. Tloušťka: Při pronikání rentgenového záření hraje roli i tloušťka kosti. Tenčí kosti, jako jsou kosti na končetinách, umožňují průchod většímu množství rentgenových paprsků ve srovnání se silnějšími kostmi, jako jsou kosti v pánvi nebo páteři.
4. Rentgenová energie: Energetická hladina rentgenových paprsků používaných při zobrazování také ovlivňuje jejich schopnost pronikat do kostí. Rentgenové záření s vyšší energií má větší pronikavost a může snadněji procházet hustšími tkáněmi, včetně kostí.
Je důležité si uvědomit, že rentgenové záření není zcela zastaveno kostí. Místo toho jsou při průchodu kostní tkání utlumeny (oslabeny). Míra útlumu závisí na výše uvedených faktorech. Tato vlastnost rentgenových paprsků umožňuje radiologům získat snímky kostních struktur a přitom stále vizualizovat pod nimi ležící měkké tkáně.
