Jak se záření používá v léčbě rakoviny, aniž by to pacienta poškodilo?

Použití záření k léčbě rakoviny představuje riziko poškození zdravých tkání a orgánů v blízkosti nádoru. Aby se minimalizovalo poškození pacientů během léčby rakoviny, používá se několik technik a přístupů:

1. Přesné cílení: K přesné lokalizaci nádoru a zmapování jeho hranic se používají pokročilé zobrazovací technologie, jako je CT a MRI. To umožňuje radiačním onkologům dodávat vysoké dávky záření přímo do nádoru a zároveň minimalizovat expozici okolním zdravým tkáním.

2. Konformní radiační terapie: Tato technika využívá specializované vybavení k tvarování paprsku záření přesně podle tvaru a umístění nádoru. To pomáhá snížit množství záření, které se dostane do zdravé tkáně.

3. Intensity-Modulated Radiation Therapy (IMRT): IMRT zahrnuje použití více paprsků záření s různou intenzitou. Řízením intenzity každého paprsku mohou radiační onkologové dodat vysokou dávku do nádoru a přitom šetřit okolní tkáně.

4. Image-Guided Radiation Therapy (IGRT): IGRT využívá zobrazovací technologii během léčby ke sledování polohy nádoru a zajištění přesné dodávky záření. To umožňuje zohlednit jakýkoli pohyb nebo změny v umístění nádoru během léčby.

5. Stereotaktická tělesná radiační terapie (SBRT): SBRT dodává vysokou dávku záření v jednom nebo několika léčebných sezeních. Vyžaduje přesné umístění pacienta a plánování léčby, aby bylo zajištěno přesné dodání vysokých dávek do nádoru.

6. Brachyterapie: Při brachyterapii se radioaktivní zdroje umísťují přímo do nádoru nebo do jeho blízkosti. To umožňuje cílené dodávání záření, aby se minimalizovalo poškození zdravých tkání.

7. Částicová terapie: Částicová terapie, jako je terapie protonovým paprskem, využívá nabité částice, jako jsou protony nebo těžší ionty, k přesnějšímu dodání záření do nádoru, čímž se minimalizuje dávka do okolních tkání.

8. Senzibilizátory a chrániče záření: Některé léky mohou způsobit, že nádorové buňky jsou citlivější na záření, zatímco jiné mohou chránit zdravé tkáně před poškozením zářením. Tato činidla mohou být použita ve spojení s radiační terapií pro zvýšení její účinnosti a snížení vedlejších účinků.

9. Plánování léčby: Radiační onkologové úzce spolupracují s lékařskými fyziky a dozimetristy, aby pečlivě naplánovali a vypočítali dávky záření, úhly a léčebné plány. To zajišťuje optimální dodání záření do nádoru a zároveň minimalizuje expozici zdravých tkání.

10. Monitorování a sledování: Pacienti podstupující radiační terapii jsou pečlivě sledováni z hlediska nežádoucích účinků a jakýchkoli změn v jejich stavu. Pravidelné následné schůzky umožňují zdravotnickému týmu posoudit průběh léčby, zvládnout vedlejší účinky a podle potřeby upravit léčebný plán.

Kombinací těchto technik a přístupů mohou radiační onkologové poskytovat účinnou radiační terapii při minimalizaci poškození zdravých tkání a snížení rizika dlouhodobých vedlejších účinků.