Jak stimulační neurotransmitery ovlivňují membránový potenciál postsynaptické membrány?

Stimulační neurotransmitery uplatňují své účinky tím, že zvyšují membránový potenciál postsynaptické membrány, přibližují ji k prahovému potenciálu a tím zvyšují pravděpodobnost vzniku akčního potenciálu. Tento proces zahrnuje následující kroky:

Vazba na receptory: Stimulační neurotransmitery, jako je glutamát nebo acetylcholin, jsou uvolňovány do synaptické štěrbiny po příchodu akčního potenciálu na presynaptické zakončení. Tyto neurotransmitery se vážou na specifické receptory na postsynaptické membráně.

Otevření iontového kanálu: Vazba neurotransmiteru na jeho receptor způsobuje konformační změnu v receptorovém proteinu, což vede k otevření iontových kanálů. Tyto kanály jsou obvykle kationtové kanály, které umožňují kladně nabitým iontům, jako je sodík nebo vápník, proudit do postsynaptického neuronu.

Depolarizace: Příliv kladných iontů do postsynaptického neuronu vede k depolarizaci membránového potenciálu. To znamená, že vnitřek neuronu se stává méně negativním ve srovnání s vnějškem.

Ohodnocený potenciál: Depolarizace způsobená stimulačními neurotransmitery je odstupňovaná, což znamená, že velikost depolarizace závisí na množství uvolněného neurotransmiteru a počtu aktivovaných receptorů.

Excitační postsynaptický potenciál (EPSP): Depolarizace postsynaptické membrány v reakci na vazbu stimulačních neurotransmiterů se označuje jako excitační postsynaptický potenciál (EPSP). EPSP přibližují membránový potenciál k prahovému potenciálu, čímž se zvyšuje pravděpodobnost vzniku akčního potenciálu.

Je důležité poznamenat, že proti účinkům stimulačních neurotransmiterů stojí inhibiční neurotransmitery, které způsobují hyperpolarizaci (snížení membránového potenciálu) a snižují pravděpodobnost výskytu akčního potenciálu. Rovnováha mezi excitačními a inhibičními vstupy určuje celkovou elektrickou aktivitu neuronu.