Jak by psychoanalytická teorie vysvětlila, jak se u jednotlivce může vyvinout alkoholismus?
Podle této teorie může být alkoholismus projevem nevědomých konfliktů zakořeněných v zážitcích raného dětství a fixacích v určitých psychosexuálních fázích vývoje.
Zde je návod, jak psychoanalytická teorie vysvětluje potenciální rozvoj alkoholismu:
1. Fixace v ústní fázi:
- Jedinci fixovaní na orální fázi mohou hledat orální uspokojení prostřednictvím nadměrného pití jako náhrady za nenaplněné potřeby pohodlí a výživy.
2. Nevyřešené konflikty:
- Nevyřešené konflikty související s dětskými traumaty nebo nenaplněnými emocionálními potřebami mohou vést jednotlivce k užívání alkoholu jako prostředku k útěku nebo k vyrovnání se se základním psychickým utrpením.
3. Obranné mechanismy:
- Alkohol lze použít jako obranný mechanismus ke zvládání nepříjemných emocí, jako je úzkost, deprese nebo pocit viny. Pomáhá dočasně snížit emoční nepohodlí, ale posiluje závislost na alkoholu.
4. Regrese:
- Konzumace alkoholu může vést k návratu k dřívějším psychosexuálním fázím, což vede ke ztrátě kontroly a impulzivnímu chování, včetně nadměrného pití.
5. Sebetrestání:
- Někteří jedinci se mohou zapojit do sebedestruktivního chování, jako je alkoholismus, jako forma nevědomého sebetrestání za skryté pocity viny nebo nedostatečnosti.
6. Identifikace s rodičem alkoholikem:
- U jedinců se alkoholismus může rozvinout jako způsob identifikace s rodičem alkoholikem nebo jako prostředek k vyjádření nevyřešených konfliktů souvisejících s jejich rodičovskými vztahy.
Psychoanalytická teorie naznačuje, že alkoholismus může být příznakem hlubších psychologických konfliktů a že řešení těchto základních problémů je zásadní pro účinnou léčbu a uzdravení.
