Jak antibiotika kontrolují onemocnění?
1. Interference se syntézou buněčné stěny :Antibiotika jako penicilin, cefalosporiny a vankomycin působí tak, že inhibují syntézu nebo poškozují buněčnou stěnu bakterií. Buněčná stěna je životně důležitá struktura, která poskytuje bakteriím tvar, tuhost a ochranu. Narušením její integrity tato antibiotika oslabují bakterie a činí je náchylnějšími ke zničení imunitním systémem hostitele.
2. Narušení syntézy bílkovin :Antibiotika jako tetracyklin, erythromycin a chloramfenikol se zaměřují na mechanismy syntézy proteinů bakterií. Vážou se na bakteriální ribozomy a interferují s translací messenger RNA (mRNA) do proteinů. Bez esenciálních proteinů nemohou bakterie růst, množit se ani produkovat virulentní faktory, což vede k jejich případnému zániku.
3. Inhibice syntézy nukleových kyselin :Antibiotika jako rifampin, ciprofloxacin a metronidazol působí inhibicí syntézy nukleových kyselin, jako je DNA a RNA, v bakteriálních buňkách. DNA a RNA jsou životně důležité pro replikaci, transkripci a další buněčné procesy. Blokováním jejich syntézy brání tato antibiotika bakteriím v množení a šíření.
4. Narušení buněčného metabolismu :Některá antibiotika se zaměřují na metabolické dráhy, které jsou klíčové pro přežití bakterií. Například sulfonamidy a trimethoprim interferují se syntézou kyseliny listové, základního kofaktoru pro různé metabolické reakce v bakteriích. Inhibicí syntézy folátu tato antibiotika narušují bakteriální metabolismus a růst.
Je důležité si uvědomit, že zatímco antibiotika jsou účinná při kontrole bakteriálních infekcí, nejsou účinná proti virovým infekcím, jako je nachlazení nebo chřipka. Nadužívání nebo nesprávné užívání antibiotik může navíc vést k rozvoji rezistence na antibiotika, kdy si bakterie vyvinou mechanismy, aby se vyhnuly účinkům léků. Antibiotika by se proto měla používat uvážlivě pouze tehdy, když je předepíše zdravotník.
