Jak dýmějový mor ovlivňuje buňky?

dýmějový mor , způsobené bakterií _Yersinia pestis_ postihuje především lymfatický systém a může vést k závažným komplikacím, pokud se neléčí. Jakmile se bakterie dostanou do těla kůží nebo dýchacími cestami, obvykle napadnou lymfatické uzliny a způsobí zánět a otoky známé jako buboes . Zde je návod, jak dýmějový mor ovlivňuje buňky:

1. Invaze a replikace :Bakterie _Yersinia pestis_ při vstupu do hostitele vyhledávají lymfatické uzliny, které fungují jako filtry na cizí látky. Bakterie mají specifické povrchové proteiny, které jim umožňují přilnout a napadnout imunitní buňky, jako jsou makrofágy, v lymfatických uzlinách. Jakmile se bakterie dostanou do imunitních buněk, rychle se replikují.

2. Toxiny a faktory virulence :Bakterie _Yersinia pestis_ produkuje několik toxinů a faktorů virulence, které přispívají k její patogenitě. Mezi tyto látky patří:

- Sekreční systém typu III (T3SS) :Tato specializovaná molekulární struktura umožňuje bakterii vstřikovat virulentní faktory přímo do imunitních buněk hostitele, čímž narušuje jejich funkci a podporuje přežití a replikaci bakterií.

- Yersiniabaktin :Molekula produkovaná bakterií, která pomáhá při získávání železa. Železo je nezbytné pro růst bakterií a omezení jeho dostupnosti může bránit imunitní reakci hostitele.

3. Antigenní variace: Bakterie také podléhá antigenní variaci, zejména s jejími povrchovými proteiny. Tato schopnost pomáhá bakteriím vyhýbat se rozpoznání a detekci hostitelského imunitního systému, což jim umožňuje přetrvávat a nadále způsobovat infekci.

4. Zapojení lymfatického systému: Otok a zánět lymfatických uzlin, běžně známý jako buboes, jsou charakteristické rysy dýmějového moru. Jak se bakterie množí v lymfatických uzlinách, imunitní systém se snaží infekci udržet. Výsledný zánět vede k poškození tkáně, buněčné dysfunkci a potenciální obstrukci krevních cév, což narušuje správné fungování lymfatického systému.

5. Septikemický a pneumonický mor: V těžkých případech může infekce přejít do septikemického moru (bakterie šířící se krevním řečištěm) a plicního moru (plicní postižení). Při septikémickém moru mohou bakterie napadnout další orgány a tkáně, což vede k rozsáhlému zánětu, poškození orgánů a potenciálně život ohrožujícím komplikacím. Pneumonický mor nastává, když se bakterie dostanou do plic, což způsobuje vážné respirační příznaky a vysoké riziko přenosu prostřednictvím respiračních kapének.

Dýmějový mor postihuje buňky především narušením jejich normálního fungování prostřednictvím bakteriální invaze, produkce toxinů a oslabení imunitního systému. Bez řádné léčby a včasného lékařského zásahu může mít infekce vážné následky, od lokalizovaného zánětu až po systémové onemocnění a potenciálně smrtelné komplikace.