Jak mluvili lidé ve 14. století?

Angličtina byla ve 14. století v přechodném období. Anglosaský vliv byl stále silný a jazyk byl velmi skloňován. Normanská invaze však přinesla i francouzské vlivy a vývoj angličtiny začínal nabývat modernější podoby.

Zde jsou některé z klíčových charakteristik angličtiny ve 14. století:

- Výslovnost :Výslovnost angličtiny byla ve 14. století jiná než dnes. Například písmeno „w“ bylo vyslovováno jako „v“ a písmeno „th“ bylo vyslovováno jako „dh“.

- Slovní zásoba :Také slovní zásoba angličtiny byla ve 14. století odlišná. Mnohá ​​slova, která dnes používáme, nebyla použita vůbec nebo měla jiný význam. Například slovo „gay“ znamenalo „bezstarostný“ nebo „šťastný“.

- Gramatika :Gramatika angličtiny byla ve 14. století také odlišná. Například bylo běžné používat dvojité zápory a dávat sloveso na konec věty.

Navzdory těmto rozdílům byla angličtina ve 14. století stále srozumitelná mluvčím moderní angličtiny. Jazyk se vyvíjel, ale stále to byl z velké části stejný jazyk, kterým mluvíme dnes.

Angličtina procházela změnami i regionálně ve svých mluvených formách. Zde jsou některé příklady regionalismů ve střední angličtině:

- severní střední angličtina:

- "k" vyslovováno jako "ch", např. kirk - „-a“ zakončení přítomného příčestí, např. singand/singande - "a" se často vyslovuje jako "o", např. voda

- jižní střední angličtina:

- Výslovnost ‚oo‘ jako ‚oa‘, např. noha - koncovka ‚-eth‘ pro třetí osobu jednotného čísla, např. zpívá - ‚v‘ vyslovované jako ‚f‘, např. vurst

- Midland Middle English:

- "v" vyslovováno jako "v"

- Výslovnost ‚oo‘ jako ‚o‘, např. měsíc - "en" zakončení přítomného příčestí, např. singen