Jak řekneš svým rodičům, že jsou bipolární?
1. Vyberte správný čas: Počkejte na chvíli klidu a uvolnění, abyste mohli konverzovat. Vyhněte se tomu v době stresu nebo konfliktu.
2. Otevřít s empatií: Začněte tím, že jim vyjádříte svou lásku a zájem o ně. Dejte jim vědět, že přicházíte z místa péče a ne soudu.
3. Použijte příkazy "I": Zaměřte svá pozorování na to, jak vás jejich chování ovlivnilo. Například věta „Všiml jsem si nějakých změn nálad...“ je účinnější než „Jsi bipolární“.
4. Uveďte příklady: Podělte se o konkrétní případy jejich kolísavých nálad nebo chování, které vás znepokojují.
5. Nabídněte svou podporu: Dejte jim vědět, že jste tu pro ně a jste ochotni je v případě potřeby podpořit při hledání pomoci. Uveďte zdroje, jako je terapie, podpůrné skupiny a linky pomoci.
6. Ověřte jejich pocity: Mohou se cítit defenzivně, proto ověřte své emoce a uznejte, že si možná neuvědomují, že vás jejich činy ovlivnily.
7. Ujisti je: Připomeňte jim, že bipolární poruchu lze zvládnout správnou léčbou a že cílem je zlepšit celkovou pohodu všech.
8. Zůstaňte v klidu: Během rozhovoru zůstaňte v klidu a vyrovnaně. Vyhněte se emocím nebo konfrontaci.
9. Nabídněte jim doprovod: Pokud jsou ochotni vyhledat pomoc, nabídněte jim, že je doprovodíte k odborníkovi v oblasti duševního zdraví k vyhodnocení a diagnóze.
10. Buďte trpěliví: Je důležité si uvědomit, že nemusí okamžitě přijmout nebo rozpoznat svůj stav.
Je důležité si uvědomit, že není vaší povinností diagnostikovat nebo léčit bipolární poruchu. Vaší úlohou je vyjádřit své obavy a podpořit své rodiče při hledání odborné pomoci, pokud jsou tomu otevření.
