Ovlivňuje sebemrzačení chování člověka?
Sebepoškozování může výrazně ovlivnit chování člověka. Zde je několik způsobů, jak může sebepoškozování ovlivnit chování jednotlivce:
1. Emocionální znecitlivění: Sebepoškozování může sloužit jako mechanismus zvládání, který utlumí zdrcující emoční bolest nebo úzkost. Způsobením fyzické bolesti mohou jednotlivci dočasně uniknout nebo se oddělit od intenzivních negativních emocí, což vede k pocitu úlevy. To může vést ke vzorci sebepoškozujícího chování, když se jednotlivci snaží regulovat svůj emoční stav.
2. Rozptýlení a kontrola: Sebepoškozování může poskytnout dočasné rozptýlení od emocionálních, psychologických nebo situačních stresorů. Fyzická bolest a zaměření na zranění, která si sami způsobili, mohou odvést pozornost od obtížných myšlenek nebo situací. Někteří jedinci mohou navíc používat sebepoškozování jako způsob, jak ovládat své tělo a svůj život, když se cítí ohromeni nebo bezmocní.
3. Komunikace o tísni: Sebepoškozování může být někdy formou neverbální komunikace, vyjadřující pocity bolesti, úzkosti nebo vnitřního neklidu, které může být pro jednotlivce obtížné verbalizovat. Tím, že se zapojí do sebepoškozování, se mohou pokoušet vyjádřit svou potřebu pomoci nebo podpory.
4. Uvolňování endorfinů: Sebemrzačení může vést k uvolnění endorfinů, což jsou hormony spojené s potěšením, úlevou od bolesti a odměnou. To může vytvořit cyklus sebepoškozování, protože jednotlivci se do něj mohou opakovaně zapojit, aby zažili tento dočasný pocit úlevy a potěšení.
5. Posílení negativního sebeobrazu: Sebepoškozování může posilovat negativní vnímání sebe sama a udržovat nízké sebevědomí. Akt ubližování sobě může posílit negativní sebemluvu a sebekritiku, takže je pro jednotlivce náročnější vytvořit si pozitivní sebeobraz.
6. Sociální stažení a izolace: Sebepoškozování může přispět k sociálnímu stažení a izolaci. Jednotlivci se mohou cítit zahanbeni, zahanbeni nebo nepochopeni kvůli svému sebepoškozujícímu chování, což je vede k tomu, že se vyhýbají sociálním interakcím a stahují se ze svých podpůrných sítí.
7. Riskování a impulzivita: Sebepoškozování může být spojeno se zvýšenou impulzivitou a rizikovým chováním. Jedinci, kteří se zapojují do sebepoškozování, mohou mít také větší pravděpodobnost, že se zapojí do jiného rizikového nebo sebedestruktivního chování, jako je zneužívání návykových látek nebo nechráněný sex.
8. Zhoršené rozhodování: Sebepoškozování může ovlivnit kognitivní funkce a rozhodovací schopnosti. Emocionální strádání a zaujatost sebepoškozováním mohou ztěžovat racionální rozhodnutí, což vede k dalším negativním důsledkům v různých aspektech života.
9. Sebepoškozování jako závislost: V některých případech se sebepoškozování může stát návykovým, podobně jako závislost na látkách. U jednotlivců se může vyvinout nutkavá potřeba zapojit se do sebepoškozování, aby se vyrovnali s obtížnými emocemi nebo zažili dočasnou úlevu, kterou poskytuje.
Je nezbytné poznamenat, že ne všichni jedinci, kteří se sebepoškozují, vykazují všechny tyto změny chování. Dopad sebepoškozování na chování se může značně lišit v závislosti na jedinci, jeho duševním zdravotním stavu a závažnosti sebepoškozujícího chování. Vyhledání odborné pomoci a podpory je zásadní pro řešení sebepoškozování a zmírňování jeho negativních dopadů na chování člověka.
