Jak poznáte dislokaci?
1. Transmisní elektronová mikroskopie (TEM):
- TEM je široce používaná technika pro přímou vizualizaci dislokací.
- Tenký vzorek je ozářen vysokoenergetickým elektronovým paprskem a přenesené elektrony jsou použity k vytvoření obrazu.
- Dislokace se projevují jako čárové defekty nebo nepravidelnosti v krystalové mřížce.
2. Rastrovací elektronová mikroskopie (SEM):
- SEM je další zobrazovací technika, která může odhalit přítomnost dislokací.
- V SEM fokusovaný elektronový paprsek skenuje povrch vzorku a emitované sekundární elektrony jsou detekovány za účelem vytvoření obrazu.
- Dislokace lze pozorovat jako povrchové stupně nebo nepravidelnosti.
3. Rentgenová difrakce:
- Rentgenová difrakce je nedestruktivní technika používaná ke studiu krystalové struktury materiálů.
- Dislokace mohou způsobit deformace v krystalové mřížce, což vede ke změnám v rentgenových difrakčních obrazcích.
- Analýzou těchto změn lze identifikovat a charakterizovat dislokace.
4. Techniky leptání:
- Leptání je chemický proces, který selektivně odstraňuje materiál z povrchu vzorku.
- Dislokace mohou působit jako preferenční místa pro leptání, což vede k tvorbě leptaných jamek.
- Leptací jamky lze pozorovat pomocí optické mikroskopie a poskytují informace o umístění a hustotě dislokací.
5. Ultrazvukové techniky:
- Ultrazvukové vlny mohou interagovat s dislokacemi, způsobovat jejich vibrace a generování akustických signálů.
- Analýzou akustických signálů lze určit přítomnost a charakteristiky dislokací.
6. Elektrické techniky:
- U určitých materiálů mohou dislokace ovlivnit elektrické vlastnosti, jako je vodivost a koncentrace nosiče.
- Měřením těchto elektrických změn lze identifikovat a studovat dislokace.
Je důležité poznamenat, že konkrétní technika použitá k identifikaci dislokací se může lišit v závislosti na materiálu a povaze zkoumaných dislokací.
