Jaká byla Rosenhanova studie?

Přehled

Rosenhanův experiment, který provedl psycholog David Rosenhan v 70. letech, je považován za přelomovou studii, která se snažila zhodnotit validitu psychiatrických diagnóz a spolehlivost psychiatrických hodnocení. Cílem studie bylo zjistit, zda odborníci v oblasti duševního zdraví dokážou přesně rozlišovat mezi zdravými jednotlivci a jednotlivci s duševním onemocněním.

Zde je přehled Rosenhanovy studie:

Metoda

a) _Účastníci experimentu _:Experimentu se zúčastnilo osm jedinců, včetně samotného Rosenhana. Všichni tito účastníci byli duševně zdraví a neměli v anamnéze duševní onemocnění.

b) _Pseudopatientská strategie _:Každý jedinec, označovaný jako pseudopacient, přijal roli pacienta prožívajícího sluchové halucinace. Používali pseudonym „John/Joan Doe“ a stěžovali si, že slyšeli hlasy, které říkaly slova „prázdný“, „dutý“ a „duch“.

Kromě tohoto příznaku se pseudopacienti chovali normálně a poskytovali přesné osobní údaje.

c) _Přijímací řízení _:Pseudopacienti hledali přijetí do různých psychiatrických léčeben ve Spojených státech. Kontaktovali nemocnici, domluvili si schůzku a představili své vykonstruované symptomy odborníkům na duševní zdraví.

Zjištění a výsledky:

Výsledky Rosenhanova experimentu odhalily několik zjištění:

a) _Vstup do nemocnice _:Všech osm pseudopacientů bylo přijato do psychiatrických léčeben v jejich příslušných státech. Přes jejich zjevnou příčetnost je odborníci na duševní zdraví přijali jako pacienty k dalšímu pozorování.

b) _Označení a diagnostika _:Jakmile byli pseudopacienti přijati, dostali nálepky psychiatrických onemocnění, jako je schizofrenie nebo maniodepresivní psychóza, přestože byli příčetní a jejich chování bylo normální.

c) _Depersonalizace _:Pseudopacienti zaznamenali posun v tom, jak se k nim choval nemocniční personál a ostatní pacienti. Uváděli, že v psychiatrickém prostředí zažívali depersonalizaci a ztrátu individuality.

d) _Proces vydání _:Průměrná délka pobytu v nemocnicích byla přes dva týdny. Během pobytu se pseudopacienti chovali konzistentně s původní prezentací symptomů. Aby mohli být propuštěni, museli potvrdit svůj závazek pokračovat v psychiatrické léčbě ambulantně.

e) _Diagnostická dohoda _:Mezi odborníky na duševní zdraví byla nízká míra shody ohledně konkrétní diagnózy pro každého pseudopacienta.

f) _Falešně pozitivní _:Studie ukázala vysokou míru falešně pozitivních nálezů v psychiatrické diagnóze, což naznačuje, že mnoho jedinců bez duševní choroby může být špatně diagnostikováno a označeno jako duševně nemocní.

g) _Diagnostická neochota _:Bylo pozorováno, že odborníci na duševní zdraví váhali revidovat nebo odvolat své původní diagnózy, i když jim byly předloženy důkazy, které jim odporovaly.

Významnost

Rosenhanova studie nastolila důležité otázky týkající se přesnosti psychiatrické diagnózy, platnosti kritérií používaných při psychiatrických hodnoceních a problémů s rozlišením mezi normálním a abnormálním chováním. Studie vedla k významným diskusím a reformám v oblasti duševního zdraví, zdůrazňujícím potřebu důslednějších metod hodnocení, zlepšení péče o pacienty a snížení stigmatu spojeného s duševním onemocněním.

Rosenhanova studie měla trvalý dopad na oblast psychologie a porozumění diagnostikám a léčbě duševního zdraví. Její zjištění nadále utvářejí probíhající dialog o složitosti identifikace, diagnostiky a zvládání poruch duševního zdraví.