Co je malignita?

Malignita se týká vlastností nebo chování rakovinných buněk, zejména jejich nekontrolovaného růstu, schopnosti napadat a ničit okolní tkáně a potenciálu šířit se do jiných částí těla prostřednictvím procesu zvaného metastázy. Zde je bližší pohled na klíčové rysy malignity:

1. Nekontrolovaný růst:

Maligní buňky vykazují abnormální a nekontrolované buněčné dělení. Tato rychlá proliferace vede k tvorbě nádorů nebo novotvarů, což jsou masy abnormálních buněk, které narušují normální tkáňovou strukturu.

2. Invaze a ničení:

Maligní buňky mají schopnost napadnout a infiltrovat blízké zdravé tkáně. Mohou prolomit hranice tkání a agresivně prorůstat do okolních oblastí, čímž narušují normální architekturu a funkci příslušných orgánů a tkání.

3. Metastáza:

Jedním z charakteristických znaků malignity je potenciál pro metastázy. K metastázám dochází, když se rakovinné buňky šíří ze svého původního umístění (primární nádor) do jiných vzdálených částí těla krevním řečištěm nebo lymfatickým systémem. Toto šíření může vést ke vzniku sekundárních nádorů nebo metastáz na různých místech.

4. Angiogeneze:

Maligní nádory si často vyvinou vlastní krevní zásobení procesem zvaným angiogeneze. Produkují růstové faktory a signály, které stimulují tvorbu nových krevních cév, usnadňují růst nádoru a poskytují živiny a kyslík rychle se dělícím rakovinným buňkám.

5. Dediferenciace:

Maligní buňky často vykazují dediferenciaci, což znamená, že ztrácejí mnoho ze specializovaných vlastností a funkcí buněk, ze kterých pocházejí. Výsledkem tohoto procesu jsou buňky, které se zdají primitivnější a mají vyšší potenciál pro abnormální růst a chování.

6. Genetické změny:

Maligní buňky mají genetické změny, jako jsou mutace, chromozomální abnormality a epigenetické změny. Tyto změny narušují normální buněčné procesy a vedou k nekontrolovanému chování a vlastnostem spojeným s rakovinou.

7. Vyhnutí se apoptóze:

Apoptóza je mechanismus programované buněčné smrti, který eliminuje staré, poškozené nebo nepotřebné buňky. Maligní buňky si často vyvinou mechanismy, jak se vyhnout apoptóze, což jim umožňuje přežít a pokračovat v proliferaci.

Zhoubné chování rakovinných buněk je činí vysoce nebezpečnými, což vede k postupné destrukci tkání a orgánů, zhoršení tělesných funkcí a v konečném důsledku, pokud se neléčí, může být život ohrožující.