Co znamená polarizace srdce?
Polarizace srdce označuje elektrické náboje, které existují v srdci. Elektrický systém srdce se skládá ze specializovaných buněk nazývaných uzlové buňky, které jsou zodpovědné za generování a vedení elektrických impulzů v celém srdečním svalu. Tyto uzlové buňky mají negativní náboj na vnitřní straně a kladný náboj na vnější straně.
Během srdečního tepu je generován elektrický impuls sinoatriálním (SA) uzlem umístěným v pravé síni. Tento impuls pak prochází atrioventrikulárním (AV) uzlem, který se nachází mezi síněmi a komorami, a poté do Hisova svazku, který se dělí na levou a pravou větev svazku. Tyto větve dodávají impuls svalovým vláknům komor, což způsobuje jejich kontrakci a pumpování krve.
Elektrická polarizace srdce je nezbytná pro koordinovanou kontrakci srdečního svalu. Když SA uzel generuje impuls, depolarizuje se, což znamená, že vnitřek buňky se stává méně negativním a více pozitivním. Tato změna elektrického potenciálu způsobí, že se impuls šíří do sousedních buněk a vytváří vlnu depolarizace, která prochází srdcem. Jakmile vlna depolarizace dosáhne svalových vláken komor, způsobí jejich kontrakci.
K elektrické repolarizaci srdce dochází po fázi kontrakce. Během repolarizace se elektrické náboje vrátí do původního stavu, přičemž vnitřek buněk se stane opět negativním a vnější pozitivní. Tento proces umožňuje srdečnímu svalu relaxovat a připravit se na další kontrakci.
Celkově je polarizace srdce základním procesem, který zajišťuje správné elektrické vedení a koordinovanou kontrakci srdečního svalu, čímž umožňuje účinné pumpování krve do celého těla.
