Jak se u jedinců vyvinou autoimunitní onemocnění?

Autoimunitní onemocnění jsou komplexní a ne zcela pochopenou skupinou poruch, při kterých imunitní systém těla omylem napadá vlastní tkáně a buňky. Přesné příčiny autoimunitních onemocnění jsou často nejasné, ale předpokládá se, že v jejich rozvoji hraje roli několik faktorů, včetně:

1. Genetická predispozice: Některá autoimunitní onemocnění mají genetickou složku, což znamená, že jednotlivci mohou zdědit vyšší riziko rozvoje určitých autoimunitních poruch od svých rodičů. Genetická predispozice však nezaručuje, že se u člověka vyvine autoimunitní onemocnění.

2. Environmentální spouštěče: Environmentální faktory, jako jsou infekce, určité chemikálie a stres, mohou působit jako spouštěče autoimunitních onemocnění u geneticky náchylných jedinců. Infekce způsobené bakteriemi, viry nebo jinými patogeny se mohou podobat tělu vlastním buňkám a tkáním, což způsobí, že imunitní systém během imunitní reakce omylem napadne své vlastní tkáně.

3. Dysregulace imunitního systému: Imunitní systém je jemná a spletitá síť buněk, proteinů a orgánů, které spolupracují na obraně těla proti infekcím a cizím látkám. U autoimunitních onemocnění imunitní systém selhává a ztrácí schopnost rozlišovat mezi vlastním a nesobeckým, což vede k produkci autoprotilátek, které se zaměřují na vlastní tkáně těla a poškozují je.

4. Molekulární mimikry: K tomuto jevu dochází, když se cizí molekuly, jako jsou ty z patogenů, podobají proteinům ve vlastních tkáních těla. Když se imunitní systém setká s těmito podobnými strukturami, může mylně rozpoznat a napadnout tělu vlastní tkáně namísto cizích látek.

5. Změněná střevní mikroflóra: Výzkum naznačuje, že nerovnováha nebo narušení střevního mikrobiomu (shromažďování mikroorganismů v trávicím traktu) může být spojeno s určitými autoimunitními onemocněními. Změny ve složení střevní mikroflóry mohou ovlivnit imunitní reakce a přispět k rozvoji autoimunitních poruch.

6. Hormonální faktory: Některá autoimunitní onemocnění, zejména ta častější u žen, mohou být ovlivněna hormonálními změnami spojenými s faktory, jako je těhotenství, menopauza a hormonální terapie.

7. Hygienická hypotéza: „Hypotéza hygieny“ naznačuje, že nedostatek expozice infekcím a mikroorganismům v raném věku může přispívat ke zvýšenému riziku rozvoje některých autoimunitních onemocnění. Snížená expozice nejrůznějším mikroorganismům v dětství může ovlivnit vývoj a regulaci imunitního systému.

Je důležité poznamenat, že přesné příčiny autoimunitních onemocnění jsou často multifaktoriální a zahrnují komplexní souhru mezi genetickou náchylností, spouštěcími faktory prostředí a poruchami imunitního systému. Identifikace a pochopení specifických faktorů, které jsou základem těchto poruch, je aktivní oblastí výzkumu s cílem zlepšit diagnostiku, léčbu a preventivní strategie autoimunitních onemocnění.