Co je extraintestinální amebiáza?

Extraintestinální amebiáza se týká šíření parazita _Entamoeba histolytica_ mimo střeva, konkrétně do orgánů a tkání mimo gastrointestinální trakt. K této formě amebiázy dochází, když parazit napadne krevní oběh a rozšíří se do různých částí těla. I když je méně častá než střevní amebiáza, extraintestinální amebiáza může vést k závažným a někdy život ohrožujícím komplikacím.

Šíření a příznaky:

_Entamoeba histolytica_ typicky vstupuje do těla požitím kontaminované potravy nebo vody. Po zavedení infekce ve střevech může parazit napadnout střevní stěnu a získat přístup do krevního řečiště. Odtud se může šířit do různých orgánů a tkání, nejčastěji do jater, plic, mozku a kůže.

Příznaky extraintestinální amebiázy se liší v závislosti na postižených orgánech:

1. Játra:Nejčastějším projevem je postižení jater. Může vést k amébovému jaternímu abscesu, který se vyznačuje horečkou, bolestí v pravé horní části břicha, nevolností, zvracením a ztrátou hmotnosti.

2. Plíce:Infekce v plicích může způsobit amébový plicní absces vedoucí ke kašli, bolesti na hrudi, dušnosti a tvorbě krvavého sputa.

3. Mozek:Když se _Entamoeba histolytica_ dostane do mozku, může způsobit amébovou meningoencefalitidu, vážný stav vyznačující se silnými bolestmi hlavy, zmateností, záchvaty a změněným duševním stavem.

4. Kůže:Extraintestinální amebiáza se také může projevit jako kožní léze, obvykle v oblastech, kde je kůže porušená nebo poškozená. Tyto léze se mohou objevit jako vředy, uzliny nebo abscesy.

Rizikové faktory:

Některé faktory zvyšují riziko vzniku extraintestinální amebiázy, včetně:

1. Oslabený imunitní systém:Jedinci s oslabeným imunitním systémem, jako jsou lidé s HIV/AIDS, transplantacemi orgánů nebo některými léky, jsou náchylnější k extraintestinálním onemocněním.

2. Dlouhotrvající průjem:Přetrvávající průjem způsobený střevní amebiázou může usnadnit šíření parazita mimo střeva.

3. Cestování do endemických oblastí:Cestování do oblastí, kde je _Entamoeba histolytica_ endemický, zejména do oblastí se špatnou sanitací a hygienou, erhöht das Risiko einer Infektion.

Diagnostika a léčba:

Diagnostika extraintestinální amebiázy zahrnuje kombinaci klinického hodnocení, laboratorních testů a zobrazovacích studií. Krevní testy mohou detekovat protilátky proti _Entamoeba histolytica_ a vzorky stolice mohou být vyšetřeny na přítomnost parazita. Zobrazovací techniky, jako je ultrazvuk nebo CT vyšetření, mohou pomoci identifikovat abscesy nebo léze způsobené parazitem v různých orgánech.

Léčba extraintestinální amebiázy typicky zahrnuje léky, které se zaměřují na _Entamoeba histolytica_ a zabíjejí ji. Výběr léků závisí na postižených orgánech a závažnosti infekce. Běžně se používají léky jako metronidazol, tinidazol a paromomycin. V případech jaterního abscesu může být spolu s medikací nezbytná drenáž nebo chirurgický zákrok.

Prevence:

Prevence extraintestinální amebiázy spočívá ve snížení rizika získání infekce _Entamoeba histolytica_:

1. Bezpečná voda a potraviny:Zajištění přístupu k čisté pitné vodě a nácvik bezpečné manipulace s potravinami a jejich přípravy může pomoci zabránit požití parazita.

2. Dobrá hygiena:Udržování dobré osobní hygieny, zejména po použití koupelny a před manipulací s potravinami, je nezbytné, aby se zabránilo šíření infekce.

3. Cestovní opatření:Při cestování do vysoce rizikových oblastí je vhodné dodržovat místní doporučení týkající se bezpečné konzumace potravin a vody a vyhýbat se tepelně neupraveným nebo nedovařeným potravinám.

Extraintestinální amebiáza je závažnou komplikací infekce _Entamoeba histolytica_, která vyžaduje rychlou diagnózu a léčbu. Preventivní opatření, jako je správná hygiena, hygiena a bezpečné postupy v oblasti vody a potravin, jsou zásadní pro minimalizaci rizika infekce a jejích život ohrožujících následků.