Jak je tkáň nacházející se v ledvinové pánvičce upravena tak, aby plnila svou funkci?

Tkáň nacházející se v ledvinové pánvičce, známá jako přechodný epitel, prochází specifickými úpravami, aby mohla plnit své základní funkce související s transportem moči a ochranou. Zde jsou klíčové modifikace přechodného epitelu v ledvinové pánvičce:

1. Více vrstev: Přechodný epitel se skládá z více vrstev buněk, což mu umožňuje přizpůsobit se změnám objemu a tlaku v ledvinové pánvičce. Jak moč proudí do ledvinné pánvičky z močovodů, epitel se může natahovat a expandovat, aniž by byla narušena jeho integrita.

2. Kvádrové až sloupcové buňky: Buňky přechodného epitelu mohou měnit svůj tvar v závislosti na úrovni distenze ledvinné pánvičky. Když je pánev uvolněná, buňky vypadají kvádrově. Jak se však objem moči zvyšuje, buňky se prodlužují a stávají se sloupcovitými, čímž zajišťují hladkou výstelku pro transport moči.

3. Specialized Cell Junctions: Buňky přechodného epitelu jsou pevně spojeny specializovanými buněčnými spoji, včetně těsných spojů a desmozomů. Tato spojení zabraňují úniku moči mezi buňkami a udržují integritu epitelu a zajišťují účinný transport moči.

4. Glykokalyxová vrstva: Povrch přechodného epitelu pokrývá vrstva glykokalyx, síť sacharidů a glykoproteinů. Tato vrstva glykokalyxu působí jako ochranná bariéra, která zabraňuje přilnutí bakterií a jiných částic k epitelu a snižuje riziko infekce.

5. Uroplakiny: Deštníkové buňky, které jsou nejvzdálenější vrstvou přechodného epitelu, obsahují unikátní proteiny zvané uroplakiny. Uroplakiny tvoří ochrannou vrstvu, která odolává pronikání škodlivých látek a iontů, čímž přispívá k bariérové ​​funkci epitelu.

Celkově lze říci, že modifikace přechodného epitelu v ledvinové pánvičce umožňují přizpůsobit se měnícím se luminálním podmínkám, poskytují nízkoodporovou dráhu pro transport moči a chrání podložní tkáně před potenciálními poškozeními a zajišťují účinnou eliminaci moči z ledvin.