Co se stane s hubenými chlapci, kteří si myslí, že jsou tlustí?
Dysmorfie těla: V některých případech mohou hubení chlapci, kteří si myslí, že jsou tlustí, trpět tělesnou dysmorfní poruchou (BDD), což je duševní onemocnění charakterizované zkresleným pohledem na vlastní fyzický vzhled. BDD může vést k značnému utrpení a zaujetí vnímanými nedostatky, i když nemusí existovat žádné objektivní důkazy o problému.
Nízké sebevědomí: Hubení chlapci, kteří si myslí, že jsou tlustí, mohou mít také nízké sebevědomí a negativní obraz těla. To může ovlivnit jejich celkové sebevědomí, sociální vztahy a duševní pohodu. Mohou se cítit sebevědomě, vyhýbat se sociálním situacím a zapojit se do sebekritiky nebo srovnávání s ostatními.
Nezdravé stravovací návyky: Vnímání, že jste tlustí, může vést k pokusům zhubnout restriktivními dietami nebo nadměrným cvičením. To může mít za následek nezdravé stravovací návyky, nedostatek živin a potenciální poruchy příjmu potravy, jako je mentální anorexie nebo mentální bulimie.
Sociální úzkost: Chlapci, kteří si myslí, že jsou tlustí, mohou pociťovat sociální úzkost související s jejich tělesným vzhledem. Mohou se vyhýbat aktivitám, kde by bylo vidět jejich tělo, jako je plavání, sport nebo společenské akce. To může dále přispět k sociální izolaci a omezení příležitostí pro pozitivní sociální zkušenosti.
Psychická tíseň: Úzkost spojená s obavami o představu o těle a hledání nedosažitelného tělesného ideálu může vést k psychickému utrpení, včetně příznaků deprese, úzkosti a špatné nálady.
Vyhledání odborné pomoci: Pro hubené chlapce, kteří se potýkají se svým tělem, je důležité vyhledat odbornou pomoc od odborníků na duševní zdraví nebo poskytovatelů zdravotní péče. Mohou nabídnout vhodné posouzení, podporu a léčbu k řešení základních problémů, které přispívají k negativnímu vnímání sebe sama.