Jak jsme objevili ultrazvuk?

Objev ultrazvuku

Objev ultrazvuku lze připsat společnému úsilí několika vědců a výzkumníků v průběhu 19. a 20. století. Zde je stručný přehled významných milníků, které vedly k vývoji ultrazvukové technologie:

1. Christian Doppler (1842) :

Rakouský matematik Christian Doppler publikoval svou teorii Dopplerova jevu, která popisuje změnu frekvence zvukových vln při pohybu zdroje nebo pozorovatele. To se stalo základem pro měření průtoku krve a pohybů v těle pomocí ultrazvuku.

2. Paul Langevin (1917) :

Francouzský fyzik Paul Langevin vyvinul první praktický ultrazvukový měnič schopný generovat vysokofrekvenční zvukové vlny. Použil tento převodník k detekci ponorek během první světové války.

3. Irvin Stewart a Donald Carstater (1927) :

Američtí vědci Irvin Stewart a Donald Carstater prokázali, že ultrazvuk lze použít k měření hloubky vody vysíláním ultrazvukových pulzů a měřením doby, za kterou se ozvěna vrátí.

4. Sokolov (1929) :

Ruský fyzik Sokolov použil ultrazvukové vlny k detekci vad v kovu. Jednalo se o jednu z prvních aplikací ultrazvuku v nedestruktivním testování.

5. Karl Dussik a Fritz Pohlman (1942) :

Rakouští lékaři Karl Dussik a Fritz Pohlman publikovali první článek o lékařském ultrazvuku, který demonstroval použití ultrazvuku k zobrazení vnitřních orgánů. K lokalizaci nádorů v mozku použili techniku ​​echoencefalografie.

6. George Ludwig a William Wild (1949) :

George Ludwig a William Wild zkonstruovali prototyp ultrazvukového zařízení pro lékařskou diagnostiku a pojmenovali jej „Echograf“. Toto zařízení připravilo cestu pro další pokroky v lékařském zobrazování.

7. John Wild a John Reid (1951) :

John Wild a John Reid vyvinuli dvourozměrný ultrazvukový zobrazovací systém, který poskytoval vizualizaci vnitřních struktur v reálném čase.

Díky těmto průkopnickým snahám prošla ultrazvuková technologie významným pokrokem, což vedlo k vývoji různých technik, jako je A-mode, B-mode a Dopplerův ultrazvuk. Tyto pokroky udělaly z ultrazvuku všestranný diagnostický nástroj široce používaný v medicíně, porodnictví, kardiologii a dalších oborech.