Opouštějí bílé krvinky cévy a putují do tkání?
Bílé krvinky jsou životně důležitou součástí imunitního systému těla, zodpovědné za obranu proti infekcím, cizím látkám a poškozeným buňkám. Kolují krevním řečištěm v cévách a neustále hlídají potenciální hrozby. Když jsou však tyto hrozby detekovány ve tkáních, bílé krvinky mají schopnost migrovat z cév a přímo vstupovat do postižených tkání, aby vyvolaly imunitní odpověď.
Extravazace je zahájena, když se z místa infekce nebo zánětu uvolní chemické signály, jako jsou zánětlivé mediátory nebo chemokiny. Tyto signály vytvářejí koncentrační gradient, který přitahuje bílé krvinky do postižené oblasti.
Proces extravazace zahrnuje několik kroků:
1. Okraj: Bílé krvinky se zpomalují a valí se podél vnitřní výstelky cévy (endotelu).
2. Přilnavost: Selektiny a integriny na povrchu bílých krvinek se vážou na specifické molekuly (ligandy) na endoteliálních buňkách, což způsobuje, že se bílé krvinky pevně přichytí k cévní stěně.
3. Přesun: Bílé krvinky se vmáčknou mezi endoteliální buňky a podkladovou bazální membránu, odtlačují endotelové buňky a vytvářejí dočasné mezery v cévní stěně.
4. Chemotaxe: Jakmile jsou bílé krvinky v tkáni, sledují chemické gradienty vytvořené zánětlivými mediátory, což je proces známý jako chemotaxe, který je vede k místu infekce nebo poranění.
Bílé krvinky, které pronikly do tkání, mohou vykonávat své různé imunitní funkce, včetně fagocytózy (pohlcovat a ničit patogeny), uvolňovat antimikrobiální látky a aktivovat další imunitní buňky, aby zahájily koordinovanou odpověď.
Schopnost bílých krvinek opustit cévy a vstoupit do tkání je klíčová pro obranu těla před infekcí a udržení tkáňové homeostázy. Umožňuje imunitnímu systému dosáhnout a eliminovat hrozby přímo v postižených oblastech.
