Proč byl proti Jennerovi odpor ohledně očkování a očkování?
1. Převládající lékařské názory :V té době mnoho lékařů věřilo v praxi „krvácení“ nebo krveprolití jako primární léčbu různých nemocí. Jennerův návrh použít očkování proti kravským neštovicím jako preventivní opatření proti pravým neštovicím tuto zavedenou praxi zpochybnil.
2. Strach z vedlejších účinků :Někteří lékaři měli obavy z potenciálních nežádoucích účinků očkování. Argumentovali tím, že zavedení cizích látek (jako je materiál z kravských neštovic) do těla by mohlo způsobit nezamýšlené zdravotní problémy. Jennerova empirická pozorování a nedostatek důkazů na podporu těchto obav zpočátku nestačily přesvědčit všechny skeptiky.
3. Zdravotní rivalita :Jennerova práce získala široké uznání a pozornost veřejnosti, díky čemuž se stal prominentní postavou v lékařském světě. Někteří lékaři se cítili zastíněni nebo ohroženi jeho úspěchem a zapojili se do osobních útoků a kritiky, aby zdiskreditovali jeho zjištění.
4. Veřejný odpor :Široká veřejnost také váhala ohledně očkování. Mnoho jednotlivců se obávalo praxe injekčního vstřikování materiálu ze zvířete do člověka, protože se domnívali, že by to mohlo vést k „animalizaci“ nebo jiným negativním důsledkům. Kolovaly fámy a konspirační teorie o bezpečnosti a účinnosti očkování, což dále přiživovalo odpor.
5. Náboženské a etické námitky :Někteří jedinci protestovali proti očkování z náboženských důvodů a považovali to za zásah do Boží vůle nebo za formu „experimentu“ s lidským tělem. K odporu v některých komunitách přispěly také etické obavy z používání materiálu ze zvířat (zejména pro vakcínu proti kravským neštovicím).
6. Nedostatek vědeckého porozumění :Očkování jako koncept byl v té době ještě relativně nový a vědecké chápání imunity nebylo úplné. Ne každý pochopil základní principy fungování očkování, což vedlo k pochybnostem o jeho účinnosti a bezpečnosti.
7. Tradiční postupy :Mnoho lidí silně věřilo tradičním lidovým lékům a věřilo, že časem prověřené postupy jsou spolehlivější a bezpečnější než nové myšlenky, jako je očkování. Odpoutat se od tradičních postupů a přijmout nové přístupy bylo pro některé jedince významnou výzvou.
Přes odpor, neochvějný závazek Edwarda Jennera k vědeckým důkazům, jeho pokračující experimentování a úspěch jeho očkovací metody nakonec vedly k širokému přijetí očkování jako život zachraňujícího lékařského zákroku. Trvalo však několik desetiletí, než se očkování stalo běžně přijímanou a široce přijímanou praxí ve zdravotnických systémech po celém světě.
