Co se podílí na programování T lymfocytů?
Programování T lymfocytů je komplexní proces, který zahrnuje několik klíčových kroků:
1. Generování prekurzorů T buněk:
Vývoj T buněk začíná v kostní dřeni tvorbou hematopoetických kmenových buněk (HSC). Tyto HSC se diferencují na běžné lymfoidní progenitory (CLP) a poté na časné progenitory T buněk (ETP). ETP migrují do brzlíku, kde pokračuje vývoj T buněk.
2. Pozitivní a negativní výběr:
V brzlíku podléhají T buňky procesu zvanému pozitivní a negativní selekce. Během pozitivní selekce je T lymfocytům, které exprimují receptory T lymfocytů (TCR) s dostatečnou afinitou pro vlastní molekuly MHC, umožněno přežít a dozrát. T buňky, které nedokážou interagovat s vlastními molekulami MHC, podléhají buněčné smrti.
Negativní selekce eliminuje T buňky, které silně reagují na vlastní antigeny, čímž brání autoimunitě. K tomu dochází, když se vyvíjející se T buňky setkají s vlastními antigeny prezentovanými medulárními epiteliálními buňkami thymu (mTEC) a kortikálními epiteliálními buňkami thymu (cTEC). T buňky, které se vážou příliš silně na vlastní antigeny, jsou odstraněny, aby byla zajištěna autotolerance.
3. Funkční zrání:
Jakmile T buňky projdou pozitivní a negativní selekcí, podstoupí funkční zrání. Tento proces zahrnuje získání efektorových funkcí, jako je produkce cytokinů, cytotoxicita a schopnost proliferace v reakci na specifické antigeny.
4. Aktivace T buněk:
Zralé T buňky cirkulují v celém těle a jsou aktivovány po setkání se svým specifickým antigenem prezentovaným antigen prezentujícími buňkami (APC). Aktivace zahrnuje rozpoznání antigenu TCR a navázání kostimulačních molekul, jako je CD28 a B7, na T buňku a APC, v daném pořadí.
5. Funkce efektoru a formování paměti:
Aktivované T buňky se diferencují na efektorové T buňky, které mohou eliminovat infikované buňky nebo produkovat cytokiny pro regulaci imunitních reakcí. Některé T buňky se také vyvinou do paměťových T buněk, které poskytují dlouhodobou imunitu proti specifickým patogenům.
Programování T lymfocytů je zásadní proces pro vývoj funkčního a autotolerantního imunitního systému. Zajišťuje, že T buňky mohou účinně reagovat na cizí antigeny a zároveň jim brání v napadání vlastních tkání. Dysregulace programování T buněk může vést k imunodeficienci nebo autoimunitním onemocněním.
