Jak se paraneoplastické syndromy diagnostikují?
Diagnostika paraneoplastických syndromů může být náročná vzhledem k jejich různorodým projevům a nutnosti identifikovat základní novotvar. Zde jsou některé klíčové kroky zahrnuté v diagnostickém procesu:
1. Podrobná anamnéza pacienta:
Důkladná anamnéza je zásadní. Lékař se ptá na symptomy, časovou osu jejich nástupu, související konstituční symptomy (jako je ztráta hmotnosti, horečka nebo únava) a rodinnou anamnézu rakoviny nebo autoimunitních poruch.
2. Fyzické vyšetření:
Komplexní fyzikální vyšetření pomáhá identifikovat známky rakoviny nebo neurologické abnormality, které mohou naznačovat paraneoplastický syndrom.
3. Laboratorní testy:
- Krevní testy:Provádí se kompletní krevní obraz, biochemický profil a zánětlivé markery, jako je C-reaktivní protein (CRP) nebo sedimentace erytrocytů (ESR).
- Nádorové markery:Testy séra nebo moči na nádorově specifické markery mohou indikovat přítomnost určitých druhů rakoviny.
- Autoimunitní protilátky:Objednávají se testy na autoprotilátky spojené s paraneoplastickými syndromy, jako jsou protilátky anti-Hu, anti-Yo, anti-Ri nebo anti-CV2.
4. Zobrazovací studie:
Zobrazovací modality, jako je počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI) nebo pozitronová emisní tomografie (PET), se používají k detekci nádorů, posouzení jejich umístění a velikosti a hledání jakýchkoli souvisejících anatomických abnormalit.
5. Elektrofyziologické studie:
U pacientů s neurologickými příznaky se provádějí elektrofyziologické testy, jako je elektromyografie (EMG) a studie nervové vodivosti, aby se vyhodnotila funkce svalů a nervů.
6. Biopsie nervů a svalů:
V některých případech může být nezbytná biopsie nervu nebo svalu k posouzení zánětu, strukturálního poškození nebo přítomnosti nádorových buněk.
7. Analýza mozkomíšního moku:
U pacientů s neurologickými příznaky může být provedena analýza mozkomíšního moku (CSF), aby se zjistily abnormality v hladinách proteinů, počtu buněk nebo přítomnosti neoplastických buněk.
8. Doporučení na onkologii:
Pokud zobrazovací studie nebo laboratorní testy naznačují základní malignitu, je pacient odeslán k onkologovi k dalšímu vyšetření a léčbě rakoviny.
Diagnostika paraneoplastických syndromů často zahrnuje multidisciplinární spolupráci mezi specialisty v onkologii, neurologii, imunologii a dalších relevantních oborech. Včasná diagnostika a identifikace základního novotvaru jsou zásadní pro optimální léčbu a léčbu.
