Jak by Freud vysvětlil schizofrenii?

Sigmund Freud věřil, že schizofrenie pramení z konfliktů a fixací během raného psychosexuálního vývoje, zejména během falické fáze. Jeho teorie zdůrazňovala roli nevědomých tužeb, strachů a úzkostí ve vývoji poruchy. Podle Freuda:

1. Fixace ve falické fázi:

Freud navrhl, aby lidé se schizofrenií zažili fixaci ve falické fázi vývoje. Toto stadium je poznamenáno intenzivními pocity rivality, žárlivosti a strachu z kastrace. Tyto nevyřešené konflikty mohou vést k ústupu od reality a ke vzniku schizofrenních symptomů.

2. Slabé ego a příliš aktivní ID:

Freud navrhl, že jedinci se schizofrenií mají slabé ego (racionální, na realitu orientovaná část mysli) a hyperaktivní id (instinktivní, impulzivní část). Tato nerovnováha vede k nedostatku kontroly nad prvotními touhami a neschopnosti vyrovnat se s vnějšími požadavky, což přispívá k rozvoji schizofrenních symptomů.

3. Obranné mechanismy:

Při zvládání svých nevědomých úzkostí se jedinci se schizofrenií mohou do značné míry spoléhat na obranné mechanismy, jako je regrese (ústup do dřívějšího stádia vývoje) a projekce (připisování svých vnitřních strachů a impulsů druhým). Tyto mechanismy mohou zkreslovat realitu a přispívat k rozvoji bludů, halucinací a dalších příznaků.

4. Narcistické stažení:

Freud navrhl, že lidé se schizofrenií mohou stáhnout své libido (sexuální energii) z vnějšího světa a přesměrovat je dovnitř, což vede ke stavu narcistického stažení. Toto stažení vede ke ztrátě zájmu o sociální interakce a zaujetí jejich vnitřním světem, což přispívá k příznakům schizofrenie.

Je důležité poznamenat, že Freudova teorie je v současné psychiatrii považována za zastaralou a většina odborníků na duševní zdraví nepřipisuje jeho vysvětlení schizofrenie. Současné teorie zdůrazňují roli genetických faktorů, neurobiologických abnormalit a vlivů prostředí při vzniku schizofrenie.