Co je to srdeční excitabilita?
Srdeční excitabilita se týká schopnosti srdečního svalu (myokardu) generovat a reagovat na elektrické impulsy, které iniciují a koordinují kontrakci a relaxaci srdce. Zde jsou klíčové vlastnosti a faktory ovlivňující srdeční excitabilitu:
1. Potenciál klidové membrány:
Srdeční buňky, stejně jako jiné excitabilní buňky, mají klidový membránový potenciál (RMP). Toto je rozdíl v elektrickém potenciálu mezi vnitřkem a vnějškem buňky, když je v klidu a aktivně nevytváří elektrický impuls. V srdečních myocytech je RMP typicky kolem -85 až -95 milivoltů (mV).
2. Akční potenciál:
Srdeční excitabilita zahrnuje generování akčního potenciálu, což je rychlá změna membránového potenciálu srdeční buňky. Když stimul dosáhne určité prahové hodnoty, způsobí, že membránový potenciál se rychle depolarizuje (stane se méně negativní) a dosáhne maximálního pozitivního potenciálu (vzestup). Následuje fáze repolarizace, kdy se membránový potenciál vrací do klidového stavu (downstroke).
3. Refrakterní období:
Po akčním potenciálu vstoupí srdeční buňky do různých refrakterních období:
- Absolutní refrakterní období:Během tohoto období nemůže žádný stimul, bez ohledu na to, jak silný, spustit další akční potenciál.
- Relativní refrakterní období:Během tohoto období může silnější než normální podnět vyvolat akční potenciál, ale vyžaduje více energie.
4. Prahový potenciál:
Prahový potenciál je minimální membránový potenciál, kterého musí být dosaženo, aby se vyvolal akční potenciál. V srdečních buňkách je prahový potenciál typicky mezi -60 a -70 mV.
5. Potenciální trvání akce:
Doba trvání akčního potenciálu (APD) se týká času, který trvá od začátku depolarizace do konce repolarizace. Prodloužená APD může vést k arytmiím.
6. Iontové kanály:
Srdeční excitabilita je přísně regulována aktivitou různých iontových kanálů v buněčné membráně. Tyto kanály, jako jsou sodíkové, draselné a vápníkové kanály, řídí tok iontů do buňky az buňky a ovlivňují membránový potenciál a průběh akčního potenciálu.
7. Autonomní nervový systém:
Autonomní nervový systém, zejména sympatické a parasympatické oddělení, může modulovat srdeční dráždivost. Sympatická stimulace zvyšuje excitabilitu a srdeční frekvenci, zatímco parasympatická stimulace snižuje excitabilitu a srdeční frekvenci.
8. Onemocnění srdce a drogy:
Srdeční excitabilitu mohou ovlivnit různé srdeční stavy a léky. Například určité arytmie mohou vzniknout v důsledku abnormální excitability a některé léky používané v srdeční terapii se zaměřují na iontové kanály, aby ovlivnily excitabilitu.
Celkově je srdeční dráždivost klíčovým faktorem pro udržení pravidelného rytmu a koordinované srdeční kontrakce. Dysregulace excitability může vést k různým srdečním arytmiím a ovlivnit celkovou funkci srdce. Pochopení srdeční dráždivosti a její regulace je zásadní při studiu srdeční elektrofyziologie a vývoji léčby poruch srdečního rytmu.
