Co znamenají melanchie?

Slovo „melancholie“ je odvozeno z řeckých slov „melas“, což znamená „černý“ nebo „tmavý“ a „khole“, což znamená „žluč“. Ve starověké řecké medicíně se věřilo, že čtyři humory řídí fyzickou a duševní pohodu člověka. Jedním z těchto humorů byla černá žluč neboli melancholie, která byla spojována s živlem země a vlastnostmi sucha, chladu a tíže. Přebytek černé žluči byl považován za příčinu melancholie, poruchy charakterizované smutkem, depresí a introspektivním myšlením.

Ve středověku a renesanci byla melancholie považována za jeden ze čtyř temperamentů neboli vrozených typů osobnosti. Lidé, kteří byli melancholičtí, byli považováni za kontemplativní, kreativní a intelektuální, ale také náchylní ke smutku a zoufalství. Melancholie byla také spojována s genialitou a šílenstvím a často byla vnímána jako nezbytné trápení umělců, spisovatelů a dalších kreativních lidí.

V moderní psychologii se termín melancholie stále používá k označení stavu smutku nebo deprese, ale již není spojován s konkrétním typem osobnosti nebo temperamentu. Místo toho je vnímána jako příznak různých duševních poruch, jako je deprese, úzkost a bipolární porucha.