Jak chelatační terapie funguje?

Chelatační terapie je lékařský postup, který využívá chelatační činidla k odstranění těžkých kovů z těla. Tyto látky se vážou na kovy a tvoří komplex, který je pak vylučován močí.

Chelatační terapie se nejčastěji používá k léčbě otrav těžkými kovy, jako je olovo, rtuť a arsen. Může být také použit k léčbě jiných stavů, jako je ateroskleróza (kornatění tepen) a věkem podmíněná makulární degenerace (stav, který postihuje centrální vidění).

Chelatační činidlo nejčastěji používané v chelatační terapii je kyselina ethylendiamintetraoctová (EDTA). EDTA je silné chelatační činidlo, které se může vázat na různé těžké kovy. Další chelatační činidla, která mohou být použita, zahrnují dimerkaprol (British Anti-Lewisite, nebo BAL) a penicilamin.

Chelatační terapie se obvykle podává intravenózně (IV), což znamená prostřednictvím žíly. Chelatační činidlo se dostává do krevního řečiště, kde se váže na těžké kovy a tvoří komplex. Komplex je pak vylučován močí.

Chelatační terapie může být bezpečnou a účinnou léčbou otravy těžkými kovy a dalších stavů. Je však důležité si uvědomit, že chelatační terapie může mít také vedlejší účinky, jako je nevolnost, zvracení a průjem. Ve vzácných případech může chelatační terapie způsobit poškození ledvin nebo jiné závažné nežádoucí účinky.

Před zahájením léčby je důležité promluvit si se svým lékařem o rizicích a přínosech chelatační terapie.