Jak je dvanácterník chráněn před žaludečními kyselinami?
Dvanáctník, který je první částí tenkého střeva, je přímo spojen se žaludkem a je vystaven působení kyselých žaludečních šťáv, které napomáhají trávení. Aby se duodenum chránilo před škodlivými účinky těchto kyselých podmínek, má několik obranných mechanismů:
1. Epiteliální bariéra:
- Nejvnitřnější vrstva stěny duodena se skládá ze specializované epiteliální buněčné výstelky. Tyto buňky tvoří těsná spojení a vytvářejí fyzickou bariéru, která brání zpětnému toku kyselého žaludečního obsahu do dvanáctníku.
2. Slizniční vrstva:
- Pohárkové buňky v duodenálním epitelu vylučují hustý, zásaditý hlen, který vystýlá lumen střeva. Tato vrstva hlenu působí jako ochranná bariéra, neutralizuje žaludeční kyseliny a zabraňuje přímému kontaktu s buňkami dvanáctníku.
3. Vylučování bikarbonátu:
- Slinivka břišní, životně důležitý trávicí orgán úzce spojený s dvanácterníkem, hraje zásadní roli v jeho ochraně před kyselostí. Slinivka břišní vylučuje tekutinu bohatou na bikarbonátové ionty (HCO3-) do duodena. Bikarbonát působí jako alkálie, neutralizuje kyselý chyme (částečně natrávená potrava smíchaná se žaludečními šťávami), když vstupuje do tenkého střeva.
4. Secretinový hormon:
- Přítomnost kyselého chymu v duodenu stimuluje uvolňování hormonu sekretinu ze specializovaných buněk ve stěně dvanáctníku. Sekretin podporuje slinivku břišní ke zvýšení její sekrece bikarbonátu, což dále zvyšuje neutralizaci žaludečních kyselin.
5. Enterický nervový systém:
- Střevní nervový systém dvanáctníku (část autonomního nervového systému) hraje roli při koordinaci ochranných reflexů. Když je duodenum vystaveno kyselým podmínkám, může iniciovat místní svalové kontrakce, které zpomalují pohyb tráveniny, což poskytuje více času na neutralizaci.
6. Prostaglandiny:
- Sliznice dvanáctníku produkuje prostaglandiny, látky podobné hormonům, které mají různé ochranné funkce. Pomáhají udržovat průtok krve do duodenální výstelky a stimulují produkci hlenu a bikarbonátu.
Tyto mechanismy spolupracují na vytvoření ochranného prostředí v duodenu, které mu umožňuje odolat kyselému trávicímu traktu ze žaludku a pokračovat ve své klíčové roli při trávení a vstřebávání živin.