Jaké jsou některé postoje spojené s poruchami přejídání?
Lidé s poruchou záchvatovitého přejídání mohou mít určité postoje a přesvědčení, které přispívají k jejich poruše. Tyto postoje mohou zahrnovat:
- Nízké sebevědomí: Lidé s poruchou přejídání mají často nízké sebevědomí a mohou se cítit bezcenní nebo nedostateční. Mohou mít také negativní obraz těla a mohou být velmi kritičtí ke svému vzhledu.
- Negativní emoce: Lidé s poruchou přejídání mohou záchvatovité přejídání používat jako způsob, jak se vyrovnat s negativními emocemi, jako je stres, úzkost, deprese nebo nuda. Mohou se také přejídat jako způsob, jak se odměnit za něco, co vnímají jako pozitivní, jako je splnění úkolu nebo splnění cíle.
- Ztráta kontroly: Lidé s poruchou záchvatovitého přejídání mohou mít pocit, že ztratili kontrolu nad jídlem, a nemusí být schopni přestat, jakmile začnou flámovat. Mohou se také cítit přemoženi touhou flámovat a mohou se cítit bezmocní, aby jí odolali.
- Tuhy po jídle: Lidé s poruchou přejídání mohou pociťovat intenzivní touhu po určitých potravinách, zejména vysoce kalorických potravinách s vysokým obsahem tuku. Těmto touhám může být obtížné odolat a mohou vést k záchvatům přejídání.
- Myšlení typu všechno nebo nic: Lidé s poruchou přejídání mohou mít, pokud jde o jídlo, mentalitu všechno nebo nic. Mohou mít pocit, že musí sníst vše, co chtějí, na jedno posezení, jinak nebudou spokojeni. Mohou mít také pocit, že své jídlo vůbec neovládají a že „budou flámovat“, ať dělají, co dělají.
- Nedostatek povědomí: Lidé s poruchou záchvatovitého přejídání si nemusí být plně vědomi fyzických a emocionálních důsledků svého záchvatovitého přejídání. Mohou popírat, že mají problém, nebo mohou minimalizovat závažnost svých příznaků.
To jsou jen některé z postojů a přesvědčení, které mohou být spojeny s poruchou přejídání. Je důležité si uvědomit, že ne každý s poruchou přejídání bude mít všechny tyto postoje a přesvědčení.
