Jak způsobuje Marfanův syndrom zvětšení aorty?
Marfanův syndrom vede ke zvětšení aorty převážně v důsledku defektů extracelulární matrix (ECM) stěny aorty. Tato vzácná genetická porucha je důsledkem mutací v genu FBN1, který kóduje protein fibrillin-1. Fibrillin-1 je klíčovou složkou elastických vláken, poskytuje pevnost, elasticitu a odolnost různým tkáním, včetně stěny aorty.
Zde je návod, jak Marfanův syndrom způsobuje zvětšení aorty:
Strukturální abnormality :Mutace ve fibrillinu-1 narušují normální produkci a sestavování elastických vláken v médiu aorty, střední vrstvě stěny aorty. Médium aorty typicky obsahuje hustou síť elastických vláken rozptýlených buňkami hladkého svalstva a kolagenem. U Marfanova syndromu vede narušená síť elastických vláken ke snížení strukturální integrity a sníženým vlastnostem zpětného rázu aorty.
Dilatace aorty :Se ztrátou elastické podpory se stěna aorty stává slabší a náchylnější k dilataci. Kořen aorty, proximální část aorty, kde se připojuje k srdci, je zvláště náchylný ke zvětšení. Jak se aortální kořen rozšiřuje, může způsobit poruchu aortální chlopně, což vede k aortální regurgitaci.
Zvýšené napětí ve stěně :Zvětšená aorta zažívá zvýšené mechanické namáhání v důsledku zvýšeného krevního tlaku. Oslabená stěna aorty se snaží vydržet tento zvýšený stres, což přispívá k dalšímu zvětšování a možnému prasknutí.
Snížená funkce buněk hladkého svalstva :Marfanův syndrom ovlivňuje i funkci buněk hladkého svalstva ve stěně aorty. Buňky hladkého svalstva normálně přispívají ke kontraktilním vlastnostem aorty a pomáhají udržovat její tonus. U Marfanova syndromu mohou být tyto buňky dysfunkční a zhoršují schopnost aorty správně regulovat průtok krve a odolávat dilataci.
Abnormální signalizace TGF-beta :Fibrillin-1 hraje roli v regulaci signální dráhy transformujícího růstového faktoru-beta (TGF-beta), která je důležitá pro udržení tkáňové homeostázy. Dysregulovaná signalizace TGF-beta u Marfanova syndromu přispívá k abnormální remodelaci a nadměrnému růstu stěny aorty.
Tyto faktory společně vedou k progresivnímu zvětšování aorty, případně zvyšujícímu riziko disekce aorty, což je život ohrožující stav zahrnující trhlinu ve stěně aorty.
