Jak jsou klasifikována autoimunitní onemocnění?
1. Orgánově specifická autoimunitní onemocnění:
Tato onemocnění se primárně zaměřují na specifické orgány nebo tkáně v těle a jsou charakterizována přítomností autoprotilátek namířených proti specifickým antigenům v těchto orgánech. Mezi orgánově specifická autoimunitní onemocnění patří:
- Hashimotova tyreoiditida:Autoimunitní zánět štítné žlázy vedoucí k nedostatečné činnosti štítné žlázy (hypotyreóza).
- Gravesova choroba:Autoimunitní dysfunkce štítné žlázy vedoucí k hyperaktivní štítné žláze (hypertyreóza).
- Diabetes typu 1:Autoimunitní destrukce buněk ostrůvků ve slinivce břišní, což vede k nedostatečné produkci inzulínu a zvýšené hladině glukózy v krvi.
- Celiakie:Autoimunitní reakce na lepek, způsobující zánět a poškození tenkého střeva.
2. Systémová autoimunitní onemocnění:
Systémová autoimunitní onemocnění, známá také jako onemocnění pojivové tkáně, postihují více orgánů a systémů v těle. Často jsou charakterizovány přítomností různých autoprotilátek, z nichž některé mají širší reaktivitu napříč různými tkáněmi. Mezi běžná systémová autoimunitní onemocnění patří:
- Systémový lupus erythematodes (SLE):Chronické zánětlivé onemocnění, které může postihnout různé orgány, jako jsou klouby, kůže, ledviny, srdce, plíce a nervový systém.
- Revmatoidní artritida (RA):Zánětlivé onemocnění, které primárně postihuje klouby a způsobuje bolest, otoky a ztuhlost.
- Sklerodermie:Skupina poruch charakterizovaných ztvrdnutím a ztluštěním kůže a postižením vnitřních orgánů, jako jsou plíce, ledviny a gastrointestinální trakt.
- Sjögrenův syndrom:Autoimunitní stav postihující exokrinní žlázy, zejména slinné žlázy a slzné žlázy, vedoucí k suchu v ústech a očích.
Klasifikace autoimunitních onemocnění na základě orgánové specifičnosti nebo systémového postižení pomáhá při diagnostickém testování, hodnocení postižených orgánových systémů a vhodných léčebných strategiích pro zvládnutí specifické autoimunitní poruchy.
