Jaká je ústřední pasáž v příběhu maligních zrcadel od Roberta benchleyho?

Ústřední pasáž příběhu „Malignant Mirrors“ od Roberta Benchleyho je úvahou o autorově averzi k zrcadlům. Benchley popisuje, jak cítí, že zrcadla zvětšují jeho nedostatky a dávají mu pocit sebevědomí. Dále říká, že by nejraději žil ve světě bez zrcadel, kde by se mohl osvobodit od neustálého připomínání vlastních nedokonalostí.

Benchleyho ústřední pasáž je vtipným zkoumáním tématu sebeobrazu. Chytře využívá metaforu zrcadel k vyjádření způsobu, jakým se často vidíme v negativním světle. Pasáž je připomínkou toho, že bychom na sebe neměli být příliš tvrdí a že bychom se měli snažit přijmout své nedostatky jako součást toho, co nás dělá jedinečnými.

Zde je ústřední pasáž z "Malignant Mirrors":

>Zrcadla jsou pro mě zhoubným výrůstkem na těle politiky moderní civilizace. Jsou u kořene většího neštěstí a bídy než všechny války a revoluce v historii dohromady. Jsou zodpovědní za to, že žádný muž ani žena nejsou nikdy spokojeni s jeho vzhledem.

>Já sám jsem obětí zrcadlového komplexu. Nikdy jsem se nedíval na svůj odraz, aniž bych cítil, jak se mnou zalije vlna znechucení a odporu. Můj nos je příliš dlouhý, oči příliš malé, pleť příliš bledá a vlasy příliš tenké. Jsem zrůda, podivín od přírody.

>Kdybych mohl po svém, zrušil bych všechna zrcadla z povrchu zemského. Žil bych ve světě, kde bych se mohl osvobodit od neustálého připomínání své vlastní ošklivosti. Tak to bych byl šťastný.