Proč by měli být duševně nemocní institucionalizováni?

Tvrzení, že „duševně nemocní by měli být institucionalizováni“, je problematické a má kořeny v zastaralých názorech na duševní choroby. Zatímco někteří jedinci s těžkým duševním onemocněním mohou mít prospěch ze specializované péče ve strukturovaném prostředí, ústavní péče by neměla být výchozí ani jedinou možností. Mnoho forem duševních chorob lze účinně zvládat prostřednictvím komunitních intervencí, jako je ambulantní terapie, léčba léků a podpůrné skupiny. Institucionalizace by měla být zvažována pouze tehdy, je-li to absolutně nezbytné a jako poslední možnost, se zaměřením na poskytování individualizované péče zaměřené na zotavení, která podporuje nezávislost, důstojnost a integraci do společnosti.