Jaký by byl účinek na hladinu cukru v krvi, kdyby inzulínové receptory přestaly fungovat?
1. Hyperglykémie:Inzulin je hormon, který pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi tím, že umožňuje glukóze vstupovat do buněk pro energii. Bez funkčních inzulínových receptorů by buňky nebyly schopny přijímat glukózu z krevního řečiště, což by vedlo k hromadění glukózy v krvi, což by mělo za následek hyperglykémii.
2. Porucha vychytávání glukózy:Inzulinové receptory jsou rozhodující pro transport glukózy do různých tkání, zejména svalů, jater a tukové tkáně. Bez funkčních inzulínových receptorů by tyto tkáně nebyly schopny efektivně přijímat glukózu z krve, což by vedlo ke snížení využití glukózy a zvýšení hladiny cukru v krvi.
3. Snížené ukládání glukózy:Inzulin také podporuje ukládání glukózy ve formě glykogenu v játrech a svalech. Bez funkčních inzulínových receptorů by byla narušena schopnost těchto tkání ukládat glukózu, což by přispělo ke zvýšené hladině cukru v krvi.
4. Zvýšená glukoneogeneze:V reakci na inzulínovou rezistenci nebo nedostatek může tělo zvýšit produkci glukózy procesem zvaným glukoneogeneze, především v játrech. Tento proces přeměňuje nesacharidové látky na glukózu, což dále přispívá k vyšší hladině cukru v krvi.
5. Ketoacidóza:V závažných případech může neschopnost využít glukózu pro energii vést k nahromadění ketonů v krevním řečišti, což je stav známý jako ketoacidóza. To je běžné zejména u lidí s diabetem 1. typu, kde je absolutní nedostatek inzulínu.
Pokud by tedy inzulínové receptory přestaly fungovat, celkovým efektem by byla zhoršená schopnost buněk vychytávat a využívat glukózu, což by vedlo ke zvýšení hladiny cukru v krvi a mohlo by to vést k závažným komplikacím, jako je hyperglykémie, ketoacidóza a dlouhodobé poškození různých tkáně.
