Jak to, že si nikdo nepamatuje život v lůně a narození?
Lidé, spolu s většinou savců, zažívají fenomén zvaný „dětská amnézie“ nebo „dětská amnézie“, což znamená, že nemají žádné vědomé vzpomínky na prvních několik let svého života. To zahrnuje dobu strávenou v děloze a také prvních několik měsíců po porodu.
Možná vysvětlení:
Existuje několik teorií, proč k této ztrátě paměti dochází. Zde je několik:
1. Nezralost mozku :Mozek, zejména hipokampus, který je zodpovědný za tvorbu a obnovu paměti, se v raných fázích života stále vyvíjí. Nervové dráhy nezbytné pro ukládání a přístup k dlouhodobým vzpomínkám nejsou plně vytvořeny, což ztěžuje uchování vzpomínek z tohoto období.
2. Nedostatek jazykových dovedností: Kojenci a malé děti nemají dostatečně vyvinuté jazykové schopnosti. Bez jazyka je náročné zakódovat a vybavit si zážitky způsobem, který si lze vědomě zapamatovat.
3. Environmentální faktory :Prostředí v děloze a v raném dětství se výrazně liší od světa, který zažíváme jako dospělí. Tyto jedinečné podmínky nemusí být příznivé pro vytváření dlouhodobých vzpomínek.
4. Přepisování vzpomínek :Jak stárneme, nové zážitky a vzpomínky neustále přepisují ty starší. To by mohlo potenciálně vést k vymazání vzpomínek z dětství a raného dětství, což je proces známý jako „interference paměti“ nebo „retroaktivní interference“.
5. Evoluční výhoda :Někteří badatelé naznačují, že nedostatek vzpomínek z tohoto období by mohl být evoluční výhodou. Mohlo to pomoci raným lidem zaměřit se na okamžité přežití a učení se z nových zkušeností, spíše než přebývat v minulosti.
Výjimky:
Zatímco většina lidí zažívá dětskou amnézii, existují vzácné případy jedinců, kteří tvrdí, že mají vzpomínky od narození nebo dokonce dříve. Tyto případy se často označují jako „výjimečná paměť“ nebo „hyperthymezie“. Přesnost a povaha těchto vzpomínek jsou však předmětem probíhajícího vědeckého zkoumání a debat.
