Mohlo by klasické podmiňování vysvětlit, jak někteří jedinci získávají duševní poruchy, proč nebo ne?
Vezměme si například případ specifické fobie, jako je strach z pavouků. Podle klasických podmiňovacích principů se u jedince může vyvinout fobie, pokud má negativní zkušenost s pavoukem. To může zahrnovat kousnutí nebo napadení pavoukem, nebo dokonce svědectví někoho jiného, kdo má negativní zkušenost s pavoukem. Spojení mezi pavoukem (podnět z prostředí) a strachem nebo úzkostí (přirozeně se vyskytující podnět) může vést k rozvoji fobie.
V průběhu času může jedinec začít pociťovat strach nebo úzkost v přítomnosti pavouků nebo dokonce v situacích, které mu pavouky připomínají, jako je například vidění pavučiny nebo pobyt v místnosti, kde by se pavouci mohli vyskytovat. Tato reakce je výsledkem klasického podmiňovacího procesu, kdy podnět z prostředí (pavouk) spouští podmíněnou reakci (strach nebo úzkost).
Klasické podmiňování může také přispět k rozvoji dalších duševních poruch, jako je posttraumatická stresová porucha (PTSD). U PTSD si jednotlivci mohou vyvinout podmíněné reakce strachu na podněty spojené s traumatickou událostí, což vede k příznakům, jako jsou flashbacky, noční můry a vyhýbavé chování.
Je však důležité poznamenat, že samotné klasické podmiňování nemůže plně vysvětlit získání duševních poruch. Další faktory, jako je genetika, osobnostní rysy a environmentální stresory, také hrají významnou roli ve vývoji stavů duševního zdraví.