Jak se na poruchu osobnosti dívají teoretici učení?
Teoretici učení věří, že poruchy osobnosti jsou naučené chování. Věří, že lidé s poruchami osobnosti se naučili maladaptivním způsobům vyrovnávání se se svým prostředím a že toto maladaptivní chování je posilováno prostředím dané osoby.
Například člověk s hraniční poruchou osobnosti se mohl naučit, že nejlepší způsob, jak získat pozornost ostatních, je vystupovat dramaticky. Tato osoba se také mohla naučit, že je v pořádku manipulovat a ovládat, aby dosáhla toho, co chce.
Teoretici učení se domnívají, že nejlepším způsobem, jak léčit poruchy osobnosti, je změnit prostředí daného člověka a naučit ho novým, adaptivnějším způsobům zvládání stresu.
Některé specifické teorie učení, které byly aplikovány na poruchy osobnosti, zahrnují:
* Operační úprava: Tato teorie tvrdí, že chování je utvářeno jeho důsledky. V případě poruch osobnosti to znamená, že lidé s poruchami osobnosti mohou být posíleni pro své maladaptivní chování pozorností, které se jim dostává od ostatních.
* Teorie sociálního učení: Tato teorie říká, že lidé se učí tím, že pozorují chování ostatních. V případě poruch osobnosti to znamená, že lidé s poruchami osobnosti se mohou maladaptivnímu chování naučit od svých rodičů nebo jiných pečovatelů.
* Kognitivně-behaviorální terapie (CBT): Tento typ terapie pomáhá lidem změnit jejich maladaptivní myšlenky a chování. CBT je založen na myšlence, že naše myšlenky, pocity a chování jsou všechny propojeny a že změnou jednoho můžeme změnit i ostatní.
Teoretici učení se domnívají, že CBT je účinnou léčbou poruch osobnosti, protože pomáhá lidem naučit se nové, adaptivnější způsoby zvládání stresu.
