Jak se klasifikují emoce?
Diskrétní emoce jsou odlišné, základní emoce, které jsou všeobecně uznávány napříč kulturami a jazyky. Tyto emoce jsou často prožívány v reakci na konkrétní podněty nebo události a mohou být intenzivní a krátkodobé. Příklady zahrnují radost, vztek, smutek, strach, překvapení a znechucení.
2. Dimenzionální emoce:
Dimenzionální emoce jsou organizovány podél spojitých dimenzí nebo os, což umožňuje variace a kombinace emocionálních zážitků. Tyto emoce mohou být reprezentovány z hlediska jejich valence (pozitivní nebo negativní) a vzrušení (vysoké nebo nízké).
- Valence odkazuje na příjemnost nebo nepříjemnost emoce, od extrémní radosti po extrémní smutek.
- Vzrušení se týká úrovně aktivace nebo intenzity spojené s emocí, od klidu po vysoké vzrušení.
3. Primární a sekundární emoce:
- Primární emoce:
Primární emoce jsou považovány za základní, vrozené a univerzální emoce, které se objevují na počátku vývoje. Tyto emoce jsou úzce spojeny s našimi biologickými reakcemi na životní prostředí a jsou obvykle vyjádřeny prostřednictvím výrazů obličeje a vokalizací. Příklady primárních emocí zahrnují radost, hněv, smutek, strach a znechucení.
- Sekundární emoce:
Sekundární emoce jsou složitější a často se vyvíjejí později v životě. Vznikají jako výsledek interakcí s ostatními, společenských norem a kulturních vlivů. Sekundární emoce mohou zahrnovat kombinace nebo směsi primárních emocí, sociálních zájmů a kognitivních hodnocení. Příklady zahrnují vinu, pýchu, hanbu, vděčnost a pohrdání.
4. Pozitivní a negativní emoce:
Emoce lze také klasifikovat jako pozitivní nebo negativní na základě jejich dopadu na naši pohodu a celkové subjektivní zážitky.
- Pozitivní emoce:
Pozitivní emoce jsou spojeny s pocity radosti, spokojenosti, uspokojení a potěšení. Přispívají k pocitům štěstí, naplnění a celkové pohody.
- Negativní emoce:
Negativní emoce jsou spojeny s pocity smutku, hněvu, strachu, úzkosti a nelibosti. Mohou být znepokojující a mohou narušovat naši schopnost efektivně fungovat. Negativní emoce však mohou hrát i adaptivní roli, například signalizovat potenciální hrozby nebo nás motivovat k akci.
5. Emoce související s přístupem a vyhýbáním se:
Další způsob, jak kategorizovat emoce, je založen na jejich motivačních tendencích:
- Emoce související s přístupem:
Emoce související s přístupem nás povzbuzují k tomu, abychom se zapojili nebo směřovali ke konkrétním cílům, lidem nebo situacím. Příklady zahrnují radost, vzrušení a naději.
- Emoce související s vyhýbáním:
Emoce související s vyhýbáním se nás nutí vyhýbat se konkrétním objektům, situacím nebo jednotlivcům nebo se od nich stahovat. Příklady zahrnují strach, znechucení a vztek.
Je důležité si uvědomit, že emoce mohou být dynamické a mnohostranné a nemusí vždy přesně zapadat do jedné kategorie. Různé teorie a přístupy ke klasifikaci emocí se nadále vyvíjejí v oblastech psychologie a afektivní vědy.