Co je inspirace a dýchání?
Inspirace:
Inspirace, běžně označovaná jako inhalace nebo vdechování, je proces nasávání vzduchu do plic. Jde o aktivní proces, který zahrnuje kontrakci specifických svalů, především bránice a mezižeberních svalů.
Během inspirace:
- Bránice se stahuje a pohybuje se dolů, čímž se zvětšuje hrudní dutina.
- Mezižeberní svaly mezi žebry se také stahují, zvedají hrudní koš nahoru a ven a dále zvětšují objem hrudní dutiny.
- Jak se hrudní dutina roztahuje, tlak uvnitř plic klesá, čímž vzniká nižší tlak, než je atmosférický tlak venku.
- Tento tlakový rozdíl způsobuje proudění vzduchu do plic nosem nebo ústy a do dýchacích cest (průdušnice, průdušek a průdušinek), dokud se tlak uvnitř plic nevyrovná s atmosférickým tlakem.
Dýchání:
Dýchání je širší pojem, který zahrnuje několik procesů spojených s výměnou plynů mezi tělem a vnějším prostředím. Lze jej dále rozdělit na dvě hlavní složky:vnější dýchání a vnitřní dýchání.
1. Zevní dýchání (Plicní dýchání):
- Vnější dýchání probíhá v plicích a zahrnuje výměnu kyslíku a oxidu uhličitého mezi vzduchem a krevním řečištěm.
- Během inspirace kyslík z vdechovaného vzduchu difunduje přes tenké stěny alveolů (drobné vzduchové vaky v plicích) do kapilár, které je obklopují.
- Současně z kapilár do alveol difunduje oxid uhličitý, odpadní produkt metabolismu.
- Krev bohatá na kyslík je pak transportována oběhovým systémem do různých tkání v celém těle, zatímco oxid uhličitý je přenášen zpět do plic, kde je vydechován.
2. Vnitřní dýchání (buněčné dýchání):
- Vnitřní dýchání, také známé jako buněčné dýchání, probíhá v buňkách těla.
- Zahrnuje využití kyslíku k rozkladu glukózy (druh cukru získaného z potravy) k uvolnění energie ve formě ATP (adenosintrifosfát), primární energetické měny buněk.
- Při buněčném dýchání se spotřebovává kyslík a vzniká oxid uhličitý jako odpadní produkt.
- ATP generovaný buněčným dýcháním poskytuje energii potřebnou pro různé buněčné procesy a činnosti.
Dýchání je nepřetržitý a nezbytný proces, který zajišťuje stálý přísun kyslíku do tělesných tkání a zároveň eliminuje oxid uhličitý. Koordinace mezi nádechem a výdechem (výdechem) umožňuje pravidelnou výměnu plynů, která udržuje život.
