Jaká je patofyziologie diabetes mellitus 2. typu?

Diabetes 2. typu je chronická metabolická porucha, která ovlivňuje schopnost těla přeměňovat potravu na energii. Mezi klíčové znaky patofyziologie diabetu 2. typu patří:

Inzulinová rezistence: Inzulin je hormon produkovaný slinivkou břišní, který pomáhá buňkám absorbovat glukózu z krevního řečiště. U diabetu 2. typu se buňky ve svalech, játrech a tukové tkáni stávají odolnými vůči účinkům inzulínu. To znamená, že se glukóza hromadí v krevním řečišti, místo aby byla využita pro energii.

Zhoršená sekrece inzulínu: Kromě inzulínové rezistence mají lidé s diabetem 2. typu často zhoršenou sekreci inzulínu. To znamená, že slinivka není schopna produkovat dostatek inzulinu, aby překonala odolnost těla vůči inzulinu.

Zvýšená produkce glukózy: Játra produkují glukózu jako zdroj energie pro tělo. U lidí s diabetem 2. typu játra produkují příliš mnoho glukózy, což přispívá k vysoké hladině cukru v krvi.

Další faktory: Mezi další faktory, které přispívají k patofyziologii diabetu 2. typu, patří genetika, obezita, fyzická nečinnost a některé léky.

Genetické faktory: Diabetes 2. typu má silnou genetickou složku a jedinci s rodinnou anamnézou tohoto onemocnění jsou vystaveni zvýšenému riziku rozvoje onemocnění.

Obezita: Obezita je významným rizikovým faktorem diabetu 2. typu a nadbytek tělesného tuku, zejména kolem pasu, může přispívat k inzulínové rezistenci.

Fyzická nečinnost: Sedavý způsob života může zvýšit riziko diabetu 2. typu, protože fyzická aktivita pomáhá zlepšit citlivost na inzulín.

Určité léky: Některé léky, jako jsou steroidy a beta-blokátory, mohou způsobit inzulínovou rezistenci a zvýšit riziko diabetu 2. typu.

Patofyziologie diabetu 2. typu je komplexní a zahrnuje mnoho faktorů. Pochopení těchto faktorů je klíčové pro vývoj účinných strategií k prevenci a zvládání tohoto stavu.