Jaká je hlavní kritika modelu přesvědčení o zdraví při chápání rizikového chování na individuální a mezilidské úrovni?
HBM předpokládá, že zdravotní chování jednotlivce je určeno jeho přesvědčením o pravděpodobnosti nákazy nemocí nebo stavem (vnímaná náchylnost), vážností nemoci nebo stavu (vnímaná závažnost), přínosy preventivních nebo léčebných opatření (vnímané přínosy). ), překážky k provedení takové akce (vnímané překážky) a podněty k akci (připomenutí nebo výzvy, které motivují jednotlivce k akci).
Zatímco HBM byl široce používán a má určitou empirickou podporu, byl kritizován z několika důvodů:
- Přílišné zjednodušení zdravotního chování :HBM předpokládá, že zdravotní chování je primárně určeno racionálním rozhodováním na základě přesvědčení a postojů. Zdravotní chování je však často ovlivněno širokou škálou faktorů, včetně sociálních, kulturních, environmentálních a psychologických faktorů, které HBM plně nezohledňuje.
- Omezené zaměření na mezilidské faktory :HBM se primárně zaměřuje na faktory na individuální úrovni a neřeší adekvátně roli mezilidských vztahů, sociálních norem a sociální podpory při utváření zdravotního chování. Například vliv rodiny, přátel a členů komunity na zdravotní chování jednotlivce není výslovně začleněn do HBM.
- Nedostatečná pozornost procesům změny chování :HBM neposkytuje podrobné vysvětlení toho, jak jednotlivci mění své zdravotní chování. Neřeší fáze změny chování, roli sebeúčinnosti ani proces překonávání bariér změny chování.
- Obtížnost měření konstrukcí :Některé konstrukty v HBM, jako je vnímaná náchylnost a vnímaná závažnost, mohou být náročné na přesné a spolehlivé měření. To může omezit praktickou aplikaci modelu a ztížit hodnocení účinnosti intervencí založených na HBM.
- Omezená použitelnost na určité populace :HBM byl primárně vyvinut a testován v západních kontextech a nemusí být stejně použitelný pro různé kulturní a socioekonomické skupiny. Různá kulturní přesvědčení a hodnoty mohou ovlivnit vnímanou náchylnost, závažnost, přínosy a překážky zdravotního chování, které nemusí HBM adekvátně zachytit.
Navzdory této kritice zůstává HBM užitečným rámcem pro pochopení některých aspektů zdravotního chování a může být výchozím bodem pro vývoj komplexnějších modelů a intervencí. Výzkumníci a praktici však musí zvážit jeho omezení a začlenit další faktory, aby získali komplexnější pochopení rizikového chování na individuální a mezilidské úrovni.
